Historie

Na podzim roku 1998 prožívali obyvatelé v obci Usť Čorná a přilehlých horských vesničkách Tjačivského rajonu na Zakarpatí velkou úzkost. Měli zoufalý nedostatek potravin, hrozil jim hlad a nevěděli, jak přečkají zimu, která bývá v horách velmi dlouhá. Mrazy se často pohybují kolem mínus 20 stupňů Celsia. Pak přišly ničivé povodně. Místním lidem začala přicházet humanitární pomoc, do níž se zapojila také Diecézní charita ostravsko-opavská.

Vesnice, které se ještě nevzpamatovaly z první katastrofy, se ocitly na jaře opět pod vodou. Tato druhá povodeň byla největší za posledních sto let. Byly zničeny komunikace, důležité tepny pro spojení s okolím. Charita se opět zapojila do humanitární pomoci a vypravila kamiony potravin, ošacení, matrací, přikrývek a dovezla i finanční dary, za které byly nakoupeny potraviny. Na těchto humanitárních cestách se setkal ostravský koordinátor pro pomoc Ukrajině pan Gejza Machala se slovenským misionářem Petrem Krenickým, který pak byl dlouhodobým garantem charitních projektů na Ukrajině. „Povodně nám paradoxně pomohly a zachránily nás od hrozícího hladomoru“, vzpomíná Otec Petr.

Povodně upozornily okolní země na katastrofální podmínky, ve kterých lidé na Zakarpatí žili. Přivedly do oblasti humanitární organizace a tolik potřebnou pomoc. Vláda lidem poskytla prvotní pomoc, začala jim vyplácet důchody a sociální dávky, které před katastrofou přicházely jen sporadicky. V průběhu času se hledala možnost další pomoci.

Jako vhodná možnost se nabízela zavést na Ukrajinu jinde prověřený projekt Adopce na dálku.

Myšlenka začala nabývat konkrétní podoby počátkem roku 2002. V březnu odjeli na týdenní služební cestu do Usť Čorné pracovníci Diecézní charity ostravsko – opavské: Gejza Machala, Jarmila Sýkorová, Eva Chudejová, fotograf Pavel Zuchnický a římskokatolický kněz o. Roman Dlouhý. Cílem cesty bylo zmapování situace na Zakarpatí a navázání kontaktu s lidmi vhodnými pro zapojení do projektu Adopce na dálku. Bylo vybráno prvních 50 dětí z podhorských obcí Německá Mokrá, Ruská Mokrá, Dubové, Viterna, Krásná a Pidčos.

V roce 2003 se pak uskutečnila první organizovaná „Cesta adoptivních rodičů“ za podporovanými dětmi. Dětí přibývalo a od února 2005 byl projekt Adopce na dálku přeřazen z Charity sv. Alexandra pod Diecézní charitu ostravsko-opavskou.

V roce 2004 se začalo pomáhat také seniorům prostřednictvím projektu Důstojný život. V roce 2005 přebudováním bývalého kulturního domu v obci Usť Čorna vznikl Domov pokojného stáří. V roce 2007 byla dokončena přestavba staré farní budovy v Tjačivu na Pastoračně charitativní centrum. Nachází se v něm také sklad humanitární pomoci, z něhož je sociálně potřebným poskytována různorodá materiální pomoc.

Od roku 2009 blíže spolupracujeme se sestrami původně argentinské Kongregace Vtěleného Slova v projektu Dětský domov sv. Mikuláše - pomoc potřebným dětem v dětském domově v Ivano-Frankivsku.

V průběhu let došlo k řadě společných krátkodobých projektů pomoci s různými partnery – například pomoc se zajištěním financí a vybavením pro Mládežnické centrum v Antalovcích, pomoc při budování Městečka Milosrdenství v Dubovém, vybavení dětského centra v Tjačivu, organizování letních Anglických táborů pro děti na Ukrajině, vzdělávací seminář pro vedoucí dětských táborů, umožnění účasti šesti manželských párů na manželských setkáních v ČR, pomoc terapeutickým komunitám pro závislé, pomoc nemocným dětem, pomoc uprchlíkům a další drobnější aktivity. Od začátku působení vysílá středisko každoročně na Ukrajinu také množství Dobrovolníků pomáhajících v různorodých činnostech.

V roce 2014 byla navázána spolupráce s Caritas Moldova. Moldavsko je důležitou zemí české zahraniční rozvojové spolupráce. Dle statistik týkajících se životní úrovně je na tom Moldavsko nejhůře z celé Evropy (podle Indexu lidského rozvoje na 114. místě ze 190 států). Moldavsko je zmítáno podobnými problémy jako Ukrajina (korupce, alkoholismus, migrace práceschopného obyvatelstva, nedostatečné sociální a zdravotní zajištění). Díky migraci značné části obyvatel za prací, zůstává v Moldavsku mnoho osamělých seniorů žijící na hranici bídy. Jejich situace je tristní a stát nemá prostředky na fungující sociální systém. Bohaté zkušenosti Diecézní charity ostravsko-opavské s pomocí na Ukrajině byly velkou pomocí při počátcích realizace rozvojové spolupráce v "nové" zemi. Po osobním setkání s ředitelkou Caritas Moldova v hlavním městě Kišiněvě jsme začli působit v oblasti Singerei. Podařilo se otevřít Centrum domácí péče ve vesnici Grigorauca a také aplikovat, do té doby jen ukrajinský, model programu Důstojný život. Tyto dva projekty v zemi realizujeme dodnes.

Od roku 2014 středisko reaguje na události na východě Ukrajiny, kde organizuje projekty Pomoc obětem konfliktu, Balíčky základní pomoci a Mikulášská nadílka.