14. června 2018 Aktuality

Ukrajina a Česko – zajímavosti, které nás spojují

Co vlastně v Česku víme o Ukrajině? Většinou málo, přestože jde o zemi velmi blízkou a v médiích poslední léta zmiňovanou, především v souvislosti s děním na východě země. Začtěte se do krátkého článku o této zemi, jejíž zajímavosti vypíchne ukrajinský spisovatel a scénárista – jeden z partnerů našich projektů – Sergej Ukhachevskyi

O Ukrajině nemůžeme povědět vše a okamžitě, v rámci jednoho kratšího článku. Mnozí ví, že jde o druhý největší stát v Evropě nebo že se na Ukrajině, nedaleko města Rachiv, nachází geografický střed Evropy. Někteří zase ví, že má země dvě moře, 6 klimatických zón nebo největší poušť v Evropě – Oleškivskou poušť. To ale není předmětem tohoto psaní. Rád bych vás zaujal spíše zajímavostmi, týkajícími se naší společné historie, o kterých ví málokdo.

Pevnost Kamenec Podilskyj

Slyšeli jste něco o českém archeologovi, který se jmenoval Čeněk Chvojka? Byl to právě on, který v roce 1896 objevil pozůstatky tzv. Tripolské kultury v obcích a vesnicích okolo Kyjeva. Starobylá kultura našich společných předků, existovala v období mezi 5200 a 3000 před naším letopočtem. Čeněk Chvojka považoval, na základě svých objevů, tuto kulturu za zcela samostatnou a autonomní. Její obyvatele tvořili předkové Slovanů a árijských kmenů, jež byli prvními zemědělci ve Středním Podněpří – tzv. Polansku. Ukrajina českého vědce světové úrovně ctí, což dokazuje mnoho památníků, muzeum jeho objevů v Tripoli i mince, která byla na jeho počest vyhotovena.

Také již mezi Českou republikou a starověkou Rusí existovaly dynastické, ekonomické a kulturní vazby. Velkomoravský stát udržoval vztahy s Kyjevem. Dvě manželky kyjevského knížete Volodymyra Velkého (Vladimír I. Veliký) byly Češky. Měl s nimi syny Vyšeslava, Svjatopolka a Mstislava.

Expozice tripolské kultury v Trypilli - Čeněk Chvojka

Mnozí vědí, že do roku 1918 byla Česká republika se západními oblastmi Ukrajiny součástí jednoho státu – Rakousko-Uhersko. Zřejmě proto jeden z nejlepších překladů románu Jaroslava Haška Osudy dobrého vojáka Švejka je překlad Stepana Masljaka, který mimochodem dlouho žil v Praze. Je známo, že do roku 1938 byla současná Zakarpatská oblast Ukrajiny součástí Československé republiky. A toto období bylo poznamenáno ekonomickým, politickým i společenským rozkvětem tohoto regionu.

Díky politice První republiky, ve 20.-30. letech minulého století vznikla v Praze řada ukrajinských organizací. Zejména tyto: Ukrajinská Svobodná univerzita v Praze, Ukrajinská ekonomická akademie v Poděbradech, Gymnázium v Řevnici u Prahy, Muzeum osvobozeneckého hnutí Ukrajiny, a dokonce spisovatelská „pražská škola“, která vychovala  mnoho slavných ukrajinských autorů. Na Karlově Univerzitě existovala ve 14. a 15. století samostatná vysoká škola pro ukrajinské studenty. A ve středověkých školách na Ukrajině byl velmi patrný vliv pedagogiky Jana Ámose Komenského. První příklad ukrajinského folklóru – „Píseň o Štefanovi vojevodovi“ – byl představen v jazykovědném spise Gramatika česká Čecha Jana Blahoslava.

Opera v Oděsa

Jaký máte pocit, když slyšíte vánoční melodii z filmu Sám doma? Mnoho lidí tuto chytlavou píseň spojenou s atmosférou Vánoc. Jedná se o jednu z nejpopulárnějších slavnostních melodií, byla přeložena do mnoha jazyků a bývá prezentována mnoha sborovými i jazzovými soubory. Málo kdo při tom ví, že se jedná o ukrajinskou píseň, kterou ve 20. století složil ukrajinský skladatel Nikolaj Leontovič. Píseň se originálně jmenuje „Ščedryk“.

Ukrajina je jedna ze zemí, kde jsou někteří básníci, umělci a spisovatelé uctívání více, než knížata, politici nebo generálové. Důkazem je ukrajinský básník, umělec, spisovatel – Taras Ševčenko, kterému bylo nejen na Ukrajině, ale i ve světě postaveno nejvíce pomníků v historii. Celkem jich ve světě je 1384. Z toho 1256 na Ukrajině a 128 v zahraničí, celkově  ve 35 zemích. Taras Ševčenko působil v 19. století. Svou tvorbou bojoval za svobodu ukrajinského národa a stal se tak symbolem země a vzdoru proti utlačování ze strany carského Ruska. Téměř každá ukrajinská rodina má portrét a sbírku básní s názvem Kobzar. Ševčenko věnoval jednu z nejmocnějších básní Heretik velkému čechu Pavlu Josefu Šafaříkovi.

Park T.H. Shevchenka v Oděse

Nejoblíbenější pokrmy na Ukrajině jsou tzv. varenyky a boršč. Jedná se o vysoce kalorické, bohaté a chutné pokrmy. Je zajímavé, že striktní recepty těchto pokrmů mezi prakticky lidmi neexistují. Většinou platí, že má každá hospodyně svůj, něčím specifický, recept. Varenyky je možné připravit se vším, čím se může naplnit těsto, v závislosti na oblasti, sezóně nebo i náladě hospodyně. Mohou být slané ale dokonce i sladké – s bobulemi, obilovinami, sýrem, masem, zelím… Počet druhů varenyků nemá smysl počítat, je jich mnoho. Nejoblíbenějšími a nejčastější bývají varenyky s bramborami a s višněmi. Totéž platí o boršči. Jde o typicky ukrajinskou polévku, jejíž základem je řepa, brambory, cibule a mrkev. Improvizace a lokální specifika jsou ale velmi časté.

Taková je dle mého Ukrajina. Odvážná, poetická, chutná a velmi blízká i vám Čechům.

Ukrajinský Boršč

Projekt „Kapacity pro rozvoj“ je podpořen v rámci zahraniční rozvojové spolupráce ČR.